RANÁ SYNTÉZA FILLOVA KUBISTICKÉHO MYŠLENÍ
Na 94. aukci Galerie KODL bude dražen výjimečný obraz Emila Filly Samovar, dílo náležející k nejvzácnějším ukázkám jeho raného kubistického období. Obraz, dlouhé roky nepřístupný veřejnosti, představuje důležitý článek v pochopení Fillovy formální transformace v letech 1912–1913.
Kontext a geneze díla
Měsíce kolem roku 1913 byly ve Fillově tvorbě obdobím intenzivních experimentů a přehodnocování malířského jazyka. Filla opakovaně pobýval v Paříži, kde bezprostředně sledoval nejnovější vývoj kubismu a intenzivně studoval tvorbu Pabla Picassa a Georgese Braqua. Kromě svatební cesty s manželkou Hanou, jsou doloženy celkem čtyři cesty mezi lety 1912–1913 a jen začátek první světové války mu zabránil se sem natrvalo přestěhovat. Samovar stojí na rozhraní Fillova dřívějšího monochromního kubismu a jeho nově nabytého přesvědčení o potřebě syntetizace tvaru a barvy.
Zatímco v roce 1912 Filla pracuje se strohou, až asketickou škálou okrových a hnědých tónů, díla z následujícího roku již vykazují výraznější barevnost a zřetelnější konstrukční jistotu. Právě Samovar tuto proměnu exemplárně dokládá.
Formální a technická výstavba
Obraz je vystavěn na kombinaci materiálů — oleje, emailu a pískové struktury — které Filla využívá v době, kdy se české moderní malířství s podobnými postupy teprve seznamuje. Průmyslový email značky Ripolin, se kterým Filla přišel do kontaktu v Picassově ateliéru, dodává vybraným partiím neobvyklý lesk a materiálovou hutnost, zatímco zapracování jemného písku do malby vytváří povrchovou drsnost a světelnou vibraci.
Kompozice je pevně semknutá do vertikální osy, tvořené modrou emailovou plochou, jež není pouze barevným akcentem, ale i konstrukčním pilířem celého obrazu. Z jednotlivých disciplinovaně uspořádaných ploch vyrůstá abstraktní architektura motivu, která osciluje mezi kubistickou redukcí a monumentálním klidem.
Velké černé plochy, které Filla s oblibou zapojoval napříč celou svojí tvorbou, zde působí jako stabilizační element: uzemňují celkový kolorit a zároveň vytvářejí kontrast ke světleji pojednané středové partii. Tím obraz získal pevnou rytmiku a dynamiku bez potřeby narušení jeho základní konstrukce.
Motiv samovaru v kubistické transformaci
Samovar — tradiční předmět každodennosti, spjatý s kulturou stolování a rituálů pohostinnosti — je zde zcela odstřižen od své funkční a hmotné reality. Filla jej proměňuje ve výtvarný problém: nikoli popis předmětu, ale způsob jeho konstrukce a jeho role v rámci plochy je tím, co jej skutečně zajímalo. Předmět se tak stal nositelem geometrického výrazu, nikoli ikonografického sdělení.
Význam v rámci Fillovy rané kubistické fáze
Samovar představuje jednu z prvních plně syntetizovaných kompozic, v nichž se Filla nepřiklání ani k analytickému štěpení formy, ani k pouhé imitaci pařížských vzorů. Obraz dokládá autorovu schopnost adaptovat kubismus do vlastního, výrazně osobitého malířského jazyka — pevného, monumentálního a technicky promyšleného.
V odborném kontextu je dílo cenným materiálem pro sledování Fillovy vývojové linie. Patří k malbám, které anticipují pozdější syntetický charakter jeho tvorby a zároveň dokumentují jednu z nejživějších fází české avantgardy.
Samovar, 1913, olej, email a písek na plátně, signováno na rubu, 52 × 47 cm
